Čínská past: Kdo si vytvoří rezervy surovin, bude dražší. Kdo tak neučiní, riskuje všechno.

„Výpadky v dodávkách surovin mohou ochromit celé výrobní linky,“ varoval nedávno deník Handelsblatt. Proč tedy podniky nepřijímají rozhodnější preventivní opatření? Německá vláda představila 11. listopadu své plány na snížení závislosti na surovinách. K tomu však musí změnit i ekonomické pobídky: ten, kdo se připravuje na budoucnost, nesmí být v cenové válce tím, kdo na tom tratí.
Proč firmy nakupují v Číně navzdory rizikům
Teprve 12. listopadu označil čínský prezident Si Ťin-pching sjednocení s Tchaj-wanem za „neotřesitelný historický úkol“. Peking sice oficiálně usiluje o mírové řešení, vojenskou sílu však nevylučuje. Konflikt by mohl citelně zasáhnout dodávky klíčových surovin. Proč tedy podniky zůstávají závislé na Číně, i když si jsou těchto rizik vědomy? Zjednodušený výpočetní příklad ilustruje toto dilema:
Předpokládejme, že podnik potřebuje surovinu, za kterou může trvale utratit maximálně 70 centů za jednotku. Při vyšší ceně by se její výroba stala nerentabilní. Čínský dodavatel požaduje 50 centů, avšak v daném období existuje předpokládané riziko výpadku ve výši 50 procent. Alternativní dodavatelský řetězec v modelu dodává bez rizika výpadku, požaduje však jedno euro. Nepřekonatelný výpadek dodávek vede v tomto příkladu k insolvenci. Stejně tak i trvale dražší nákup. Podnik se tedy nerozhoduje mezi rizikem a jistotou, ale mezi možným a jistým bankrotem.

Nízká cena a bezpečnost nemusí být v rozporu
Proč prostě nenakoupit více levného materiálu z Číny? Protože i tato možnost má svá omezení: Podle Centra pro bezpečnostní studia (Center for Security Studies) na ETH v Curychu omezují vývozní licence s omezeným objemem rozsáhlé budování zásob. Proto je logické i nadále pokrývat běžnou poptávku levně z Číny a budovat dodatečné rezervy prostřednictvím nezávislých dodavatelských řetězců. Naše společnost by k tomu mohla využít cenovou výhodu: 50 centů pokryje běžnou spotřebu. Zbývajících 20 centů půjde na další suroviny z nezávislého, avšak dražšího dodavatelského řetězce. Po pěti bezproblémových nákupních cyklech vystačí zásoby na jeden výrobní cyklus. Náklady na skladování a financování se prozatím neberou v úvahu. Nevzniká tak trvalá jistota, ale účinná rezerva, která dokáže překlenout výpadky v dodávkách. Co se však stane, když konkurence upustí od preventivních opatření a díky tomu bude moci nabízet levnější ceny?
Dilema vězňů: Jak vítězové cen společně prohrávají
Připočtěme nyní dosud opomenuté náklady na skladování a financování. Kdo se obejde bez zásob, ušetří tyto náklady a vázá méně kapitálu. Díky tomu může nabízet levnější ceny. Kdo se naopak zajišťuje, riskuje, že bude v cenové válce vytlačen z trhu. Pokud se tedy všichni vzdají zásob, zůstanou všichni nechráněni. To je podstata dilematu vězňů: každý sleduje svůj vlastní prospěch. Společně se tak všichni ocitnou v horší situaci, než jaké by mohli dosáhnout společným zajištěním.

Past: Pokud konkurent přijme preventivní opatření, přinese vlastní vzdání se +5 místo +3. Pokud tak neučiní, přinese vzdání se −4 místo −5. Za těchto předpokladů vede konkurence oba do čtvrtého kvadrantu: žádná preventivní opatření, vzájemná závislost. Čínská cenová výhoda zajišťuje odbyt, konkurenční tlak mezi kupujícími tuto závislost upevňuje.
Stát musí zajistit pobídky
Dokud nedostatečná prevence slibuje větší vlastní prospěch, vede logika našeho modelu do čtvrtého kvadrantu: oba se toho vzdávají, oba zůstávají závislí. Nová partnerství v oblasti surovin na tom sama o sobě nic nezmění. Vláda musí změnit matici výplat: ten, kdo se připravuje, nesmí v konkurenci prohrát. Kdo se toho vzdá, nesmí z toho čerpat trvalou cenovou výhodu. Za tímto účelem může veřejný sektor cíleně spolufinancovat budování rezerv a náklady na jejich udržování, a to vázáno na závazné vlastní příspěvky podniků. Společné nebo státní rezervy tuto ochranu doplňují. Cílem je učinit čtvrtý kvadrant méně atraktivním a etablovat společné zásobování jako ekonomicky udržitelnou volbu.
Společnosti zabývající se surovinami jsou součástí řešení
Zajištění dodávek surovin nevyžaduje pouze politická rozhodnutí, ale také společnosti, které jsou skutečně schopny kovy nakupovat, skladovat a dodávat. Právě to je předmětem činnosti společnosti Noble Elements. Obchodujeme se vzácnými zeminami a technologickými kovy, získáváme mezinárodní zdroje dodávek a udržujeme fyzické zásoby. Tím umožňujeme našim zákazníkům přijmout vlastní preventivní opatření a snížit jejich závislost na krátkodobých dodávkách. Aby však byla taková opatření ekonomicky udržitelná i v průmyslovém měřítku, jsou zapotřebí správné politické pobídky.
Nejlevnější surovina totiž k ničemu není, pokud není v rozhodujícím okamžiku k dispozici.